CHCI HOŘET POMALU

Když jsem odlítala do Irska, chvílema jsem se hroutila. A nakonec nechala zhroutit všechno, na čem jsem dřív lpěla.

Přišla jsem o pozlátko našlápnutý kariéry a šlápla do nových pedálů. V naší Zebři. Na Zélandu jsem měla tak málo věcí jako nikdy před tím a tak plný srdce jako nikdy předtím.

A pak jsem začala pochybovat. Mám zase zařadit vyšší rychlost?

Během měsíce pak umřel Brad a já dodneška vzpomínám na poslední rozhovor s ním. Pochválil mi totiž angličtinu, ha! :))) A dodal “přišel jsem o pozici, ale získal život“.

V Austrálii za ovčím stádem jsme často s lidma z celýho světa filozofovali, co že jednou vlastně budem. A nakonec se vždycky smáli. “Hlavně že budem!

Přes to jsem cejtila tlak. Pnutí v hlavě, co všechno udělám, až se vrátím domů. “Začni budovat. Podívej se tam. Taky sem!”

Chtěla jsem bejt tryskomyš a lapit moc. A místo toho nás doma lapila nemoc.

Těžký chvíle člověka přidusí, uvnitř zuří někdy tornádo a někdy zvláštní klid. Možná proto, aby se mohl zhluboka nadechnout. Aby alespoň na chvíli pochopil, že ty největší vichřice si leckdy způsobujeme sami. A že ze spěchu se vcelku rychle může stát ech… chhh.

Připadám si teď jako lenochod mezi mravencema a někdy mám pocit, že mi tempo okolního světa utíká sedmimílovýma botama.

Pozoruju lidi, co nemají čas se pořádně najíst. Ty co nervózně troubí v novým autě, a když se jim po chvíli okouká, pořídí si další. Vidím, jak kupujeme víc a víc. Věcí, zázračných online kurzů a pilulek, ale máme čím dál míň. Času. A sebe.

Je jednoduchý nechat se strhnout řekou konzumu. Ztratit se v sítích a složenkách. Udržet svuj tlakovej hrnec na uzdě, když pod ním společnost zatápí. Mantra “jsem busy” působí jako zaříkávadlo.

Pravděpodobně v tom taky budu plavat. Jedinou cestou, jak se neutopit je asi zůstat svoje. Živit svojí tuláckou duši vedomýma momentama namísto věcí. A tvořit kmen těch, co to cejtí podobně. Těch, co ví, že každej den není čas na velký zázraky, ale každej den se před náma odehrávají ty malý.

Přeju si jediný. Bejt poutníkem, co nečeká, že jednou dobyje svět a ten se kvůli němu zastaví. Ale umět se zastavit a nechat svět, aby dobil mě